Zajímavé články
- Vakcína je možná nebezpečnější než samotná chřipka
- Penicilinová antibiotika přestávají zabírat, náhrada není
- Stane se díky prasečí chřipce z lidstva stádo volů?
- Homeopatika jsou neúčinná, varuje Světová zdravotnická organizace
- Pomůže nanovlákno i proti ptačí chřipce?
- Nezvládnutelná epidemie v nemocnicích?
Všechny články, uvedené v této rubrice jsou označeny původním zdrojem a nenárokujeme si žádná autorská práva.
Vakcína je možná nebezpečnější než samotná chřipka
Na jaře zachvátila Mexiko prasečí chřipka. Onemocnělo 4910 lidí, z toho 85 zemřelo. V době, kdy se virus rozšířil do USA, vyvolával jen lehké příznaky onemocnění chřipkou.
Díky letecké dopravě a selhání veřejné zdravotní správy při dohlížení na cestující z Mexika se virus rozšířil po celém světě. Navzdory předpovědím o masivních úmrtích a příchodu konce světa se virus projevoval jen jako lehké onemocnění, něco, co se opakuje každý rok s příchodem chřipkových období.
Celosvětově zemřelo na následky této nemoci jen 311 lidí, nakazilo se 70 893. Ve Spojených státech zaznamenali 27 717 případů onemocnění a 127 úmrtí. Každá smrt je tragická, ale tak nízká úmrtnost nemohla být základnou pro tak drakonickou politiku státu.
Je dobré si připomenout, že Centrum pro kontrolu nemocí v konspiraci s médii trvale opakuje, že každý rok zemře na následky chřipky 36 tisíc lidí. Toto číslo se ukázalo být lživé. V tomto případě hovoříme o něco málo přes 300 úmrtí pro celý svět.
Pro virology zůstává virus hádankou. V časopise Nature vyšel 30. dubna článek virologa, kde autor píše: „Odkud se, krucipísek, vzaly všechny ty geny (v tom viru), nemáme ponětí.“ Detailní analýza viru odhalila, že obsahuje geny H1N1 původem z chřipky z roku 1918, geny z ptačí chřipky a geny ze dvou nových H3N2 virů z Eurasie. Pokračuje debata, zda je možné, aby vir prasečí chřipky byl sestaven v genetické laboratoři.
Výrobci vakcín přirozeně spěchali, aby byli první, kteří přijdou na trh s vakcínou. Hlavní účastnící „soutěže“ byly firmy Baxter Pharmaceuticals a Novartis Pharmaceuticals, ta druhá nedávno rekvírovala skandály pronásledovanou firmu Chiron, rovněž produkující vakcíny. Obě tyto firmy mají smlouvu se Světovou zdravotnickou organizací WHO k produkci vakcíny proti pandemii.
Vakcína firmy Baxter jménem Celvapan byl schválena urychleně. Používá novu vero-buněčnou technologii využívající kultury buněk africké zelené opice. Stejná tkáň zvířete přenáší řadu vakcínou kontaminovaných virů včetně viru HIV.
Baxter je spojována se dvěma velkými skandály. K prvnímu došlo v roce 2006, když se ukázalo, že hemofilové komponenty kontaminované virem HIV byly naočkovány desítkám tisíc lidí včetně tisíců dětí. Baxter pokračoval s prodejem vakcíny kontaminované HIV i potom, kdy se skandál provalil.
Druhý případ se stal nedávno. Bylo zjištěno, že Baxter rozeslal vakcínu proti sezónní chřipce obsahující viry ptačí chřipky do 18 zemí světa. Nepřijít na to, mohlo dojít ke skutečně světové pandemii. Naštěstí všímaví a bystří pracovníci laboratoře v České republice na to přišli včas a spustili poplach dříve, než došlo k celosvětové katastrofě.
Navzdory těmto dvěma krajně nebezpečným událostem WHO nevypověděla Baxteru smlouvu o produkci vakcíny proti světové pandemii.
Druhou firmou mající smlouvu o výrobě vakcíny proti světové pandemii je Novartis. Zdá se, že Novartis vyhrál kontrakt, jeho vakcína je před dokončením. Děsivé na tom je to, že tyto vakcíny obsahují ingredience zvané imunitní adjuvanty, u kterých řada studií dokázala devastující účinky na poruchy vlastní imunity, včetně revmatologických zánětů kloubů, roztroušené sklerózy a lupus.
Pokusy na zvířatech s těmito adjuvanty prokázaly jejich smrtící účinky. Pokus, při kterém bylo naočkováno 14 pokusných králíků tímto adjuvantem vedl k smrti 13, přežil jen jeden. Opakované pokusy vedly ke stejným výsledkům.
Co je tou smrtelnou ingrediencí? Je druh oleje zvaný skvalen. Firma Chiron, producent smrtelné vakcíny proti antraxu, vyrábí adjuvant MF-59 obsahující diskutabilní ingredienci skvalen. Řada pokusů dokázala, že skvalen může odstartovat všechny výše uvedené autoimunitní poruchy, pokud se dostane do těla.
Adjuvant MF-59 byl použit ve vícero vakcínách. Tyto vakcíny, včetně protitetanové vakcíny a vakcíny proti záškrtu jsou tytéž, které jsou často spojovány s nepříznivými reakcemi.
Prošel jsem řadu studií týkajících se adjuvantů a objevil něco celkem zajímavého. Řada studií prováděna na lidech zjistila, že adjuvant MF-59 je velmi bezpečný. Ale když jsem zapátral po autorech těchto studií, objevil jsem, že všechny byly prováděny firmou Novartis Pharmaceutical Company a Chiron Pharmaceutical Company, které se spojily. Všechny byly publikovány v „prestižních“ zdravotnických publikacích. A snad nikoho nepřekvapí, že řada jiných studií prováděných nezávislými laboratořemi a výzkumnými ústavy naopak jednoznačně prokázala silnou vazbu mezi MF-59 a poruchami imunity.
Byla prokázána silná spojitost mezi skvalenem ve vakcíně a syndromem z války v Zálivu. V srpnu 1991 přiznal tajemník pro záležitosti válečných veteránů Anthony Principi, že vojáci dostávali v letech 1990 a 1991 očkování proti antraxu, což zvýšilo pravděpodobnost onemocnění amyotrophic lateral sclerosis (ALS), rovněž nazývané nemocí Lou Gehrig, o 200% proti neočkované populaci. Vojáci rovněž trpěli řadou mentálních a života zkracujících nemocí, jako polyarteritis nodosa, roztroušená skleróza (MS), lupus, transverse myelitis (neurologické onemocnění způsobené zánětem míchy), endocarditis (zánět vnitřní srdeční tkáně), optic neuritis způsobující slepotu a glomerulonephritis (onemocnění ledvin).
Vzhledem k tomu, že skvalen, hlavní složka MF-59, může vyvolat hyperimunní reakci a navodit stav, kdy imunitní systém organismu nerozezná vnitřní buňky od vnější infekce, existuje skutečné nebezpečí v prodloužené aktivaci mozkových imunních buněk zvaných microglia. Byla prokázána jasná vazba mezi tímto typem prodloužené aktivace a nemocemi jako roztroušená skleróza, Alzheimer, Parkinson, amyotrophic lateral sclerosis (ALS) možná také s vakcínou spojována encefalitida. Bylo prokázáno, že aktivace systemického imunitního systému vyvolaná očkováním současně rychle aktivuje mozkové microglia a tento otok mozku může trvat velmi dlouho.
To, co většina lidí, a dokonce ani lékaři doporučující vakcinaci, netuší, je skutečnost, že většina studií prováděných farmaceutickými giganty sleduje pacienty pouze týden až dva po očkování. Ale tento typ reakcí se může projevit o měsíce, dokonce roky později.
Je zřejmé, že farmaceutické firmy produkující vakcíny si na této vládami a WHO sponzorované pandemii přijdou na miliardy zisku. Novartis, výrobce nové vakcíny nedávno ohlásil, že nebude poskytovat vakcínu zemím Třetího světa zdarma. Platit budou všichni.
Je nutné si uvědomit, že jakmile se jednou očkovací látka dostane do těla, člověk už nemůže dělat nic, co by jej ochránilo – alespoň ne konvenční medicínou. Povede to k doživotním zdravotním problémům a předčasné smrti.
Existují mnohem bezpečnější způsoby, jak se před chřipkou ochránit, jako například vyšší dávky vitamínu D3, vybrané doplňky posilující imunitu a zdravá výživa.
Zdroj: Zvědavec, Dr. Russell Blaylock, 23.10.2009
Penicilinová antibiotika přestávají zabírat, náhrada není
Antibiotika jako penicilin, jimž lidstvo vděčí za ústup infekčních chorob v posledních 60 letech, se stávají neúčinnými. Jestliže nebudou vyvinuty nové léky, hrozí zdravotní krize. Ve své studii to uvedla Londýnská škola ekonomických a politických věd (LSE) citovaná serverem CNN.
Podle studie jsou bakterie proti antibiotikům stále odolnější. K neúčinným antibiotikům však neexistuje dost alternativ a LSE proto vyzvala vlády, aby problém řešily.
Podle Eliase Mossialose, experta na zdravotnictví při LSE, je penicilin zbytečný v některých rozvojových zemí, ale také ve Francii, španělsku či v Rumunsku. Doplnil, že lékaři často diagnostikují virové infekce za bakteriální a antibiotika předepisují příliš často, nebo si je lidé mohou rovnou v lékárnách koupit bez předpisu.
Mnohem závažnější problém než prasečí chřipka
Problémem je po celém světě stoupající výskyt odolných, multiresistentních kmenů stafylokoka zlatého (MRSA). Vyvolávají nebezpečné infekce, které se obtížně léčí, a pacienti na ně častěji umírají. "Odolnost vůči antibiotikům je mnohem závažnější záležitost než prasečí chřipka, a bude to ještě horší,“ řekl Mossialos.
Kathleen Holloway ze Světové zdravotnické organizace (WHO) potvrdila CNN, že odolnost bakterií vůči antibiotikům je světovým problémem. V některých částech světa podle ní první řada antibiotik neúčinkuje proti chorobám jako zápal plic u dětí, úplavice či tuberkulóza. "Dostali jsme se do situace, v níž pro jistý stav došly léky. Existují lidé s extrémně odolnou tuberkulózou, k jejíž léčbě nejsou léky. Výzkum a vývoj nový antibiotik zaostává," řekla.
Podle Mossialose je to proto, že antibiotika farmaceutickým firmám přinášejí porovnatelně menší zisk. Příčinou jsou omezení při předepisování antibiotik, právě proto, aby nedošlo k vytváření odolnosti, a také proto, že jsou antibiotika podávána jen na krátký čas, většinou na 10 až 14 dní. Mossialos tvrdí, že je tedy na vládách, aby k vývoji nových antibiotik společnosti motivovaly.
Zdroj: Novinky.cz, rei, 01.10.2009
Stane se díky prasečí chřipce z lidstva stádo volů?
Očkování proti prasečí chřipce může sterilizovat. Pokud chcete někdy mít děti, čtěte dále:
Nadmíru medializovaný výskyt a údajný rozsah prasečí chřipky se postupně stává na první pohled velmi podezřelou událostí.
Chování WHO v této věci…
Chování médií v této věci…
Chování vlád jednotlivých států vybraných průmyslových zemí v této věci…
Kolik doposud vydaly některé státy za nákup vakcín:
Francie 1 miliardu EUR…
Německo 2 miliardy EUR…
Spojené státy 2 miliardy USD z 8 miliardové rezervy…
Co je to za šílenost, která v době hospodářské krize takto nadržuje dohromady celkem čtyřem farmaceutickým společnostem vybraným Světovou zdravotní organizací (WHO)? Čeho jsou tyto společnosti (SANOFI, BAXTER, NOVARTIS, GLAXO) dobře zaplacenými protagonisty?
Odpovědi se nabízí různé – od dobře organizovaného boje proti smrtonosné pandemii, přes největší podvod na světě, až po plánovanou masovou genocidu.
Jedna konkrétní odpověď se nyní nabízí více než jakákoli jiná, budoucnost ukáže, zdali je správná, nebo zdali se ještě nabídne nějaká vhodnější. Podívejme se společně se zvídavým čtenářem na tuto konkrétní opověď, která může mít cenu několik miliard… nenarozených životů.
Tato celkem jednoduchá a z určitého pohledu logická odpověď byl nalezena ve výtažku z knihy renomovaného investigativního novináře Garyho Matsumota „Vaccine A – The Covert Government Experiment That’s Killing our Soldiers and Why GI’s are Only the First Victims“ neboli „Očkování A (jako Antrax) – Utajený vládní experiment, který zabíjí naše vojáky a proč jsou branci prozatím jen jeho první obětí“, kde v kapitole třetí, „Největší nikdy nevyprávěný příběh“ autor cituje doktora Julese Freunda, vynálezce speciálního adjuvans, neboli přísady do očkování, která zvyšuje jeho potenci, na bázi oleje, která se svého času přidávala do séra proti antraxu, kvůli zvýšení a urychlení účinku očkování a tudíž snížení potřebného množství samotné aktivní látky (v případě slezinné sněti utlumené bakterie Bacillus anthracis). Nyní má být, z důvodů úspory a pod záminkou naléhavé potřeby vyrobit co největší množství dávek v co nejkratším čase, tato přísada součástí séra proti prasečí chřipce. Celá operace proočkování populace se musí vejít to krátkého odůvodnitelného časového rámce podzimních epidemií sezónních chřipek, kdy nikdo nepozná, zdali kýchl z každoroční podzimní chřipky, která je zasvěcenými považována za projev nedostatku vitaminu D, nebo bylo kýchnutí příznakem, jak známo, zcela banálně a krátce probíhající prasečí chřipky. Operace musí budit dojem „honem-honem“, neztrácejme čas, každá vteřina drahá, jedná se o pandemii a musí se okamžitě zakročit . Vždyť jde přece o lidské životy! A ono o ně asi skutečně jde, ale jinak než si je většina lidí po tom mediálním výplachu mozku schopna představit. Ten předstíraný spěch hraje svou důležitou specifickou, přesně kalkulovanou roli v tomto geniálním a do posledního detailu promyšleném sterilizačním komplotu.
Prostrašená a dobře mediálně promasírovaná populace se nechá řádně, občansky poslušně a především zdarma naočkovat jakoby nouzovou, jakoby na rychlo slátanou, horkou jehlou sešitou jakoby protipandemickou vakcínou, zato ale vyrobenou velmi spolehlivými a prověřenými farmaceutickými koncerny, které byly doporučeny a vybrány z nejvyšších míst, dokonce až ze švýcarska, kde sídlí WHO, která na všechno důkladně dohlíží svědomitým a přísným okem Argusovým. Navíc vakcíny, kterými se občané nachají imunizovat jsou již dávno zaplaceny z peněz veřejných, peněz daňových poplatníků, bez toho, aby daňový poplatník, neboli veřejnost musela nad rámec daňových odvodů zbytečně pro záchranu svých drahocenných životů sahat do kapsy.
Shodou okolností mají tyto společnosti již předem vše patentováno, schváleno, odsouhlaseno, otestováno a připraveno.
„No, aspoň že ten stát konečně něco dělá taky pro lidi!“ řeknou si občané na ulici, v hospodách u piva, v kavárnách u novin, v autě u rádia a doma před televizní obrazovkou. Některými politikům, zvláště u nás se to náramně hodí v průběhu podzimní předvolební kampaně, kdy se chystá největší nápor prasečí chřipky a také největší očkovaní šílenství v dějinách světa: „Podívejte se, co pro vás všechno děláme a jaké prostředky vynakládáme na vaši ochranu, na ochranu vašich blízkých a na ochranu vašich dětí…“ Navíc se výrobci vakcín v rámci politických dohod styčným úředníkům vlády a ministerstev zdravotnictví rádi odvděčí tučnými příspěvky do volebních kampaní jejich respektivních politických stran, a určitě zbude i na rodinu…
Ideální, prosté a jednoduché, rafinované. Mistrovské!
To by v tom ale nesměl právě být ten háček, že je to až moc ideální, prosté, jednoduché, výnosné, hladké a geniální. Někdo tím přece něco musí sledovat. Někde musí být nějaký skrytý záměr, aby tak obrovská mezinárodní operace mohla proběhnout přesně podle plánu, snadně a hladce. A tím se dostáváme k motivu celé operace „H1N1“. Pokud se totiž podíváme na to, co je náplní těch nejbohatších a nejvlivnějších nejrozšířenějších filantropických organizací na světě, které patří povětšinou majitelům nebo dědicům největších a nejbohatších nadnárodních společností světa, zejména z oblasti ropného průmyslu a informatiky a s čím přichází mezinárodně uznávané autority v zakázce vědeckých neziskových organizací zaměřených na blaho lidstva a udržitelný rozvoj společnosti a planety, nabídne se nám zajímavá souvislost. Všechny tyto entity totiž volají stále hlasitěji po jednom: omezte růst populace, jinak nám planeta praskne ve švech a hordy hladové, otrhané a nakažlivé lůzy se vrhnou na nás bohaté, zdravé, úspěšné a šťastné, aby nám to všechno, co jsme jim po staletí zručně a ochotně kradli zase sebraly!
Princ Filip Anglický, Princ Bernhard Nizozemský, Juan Carlos I – král španělský, William Buffet, George Soros, Ted Turner, The Rocekfeller Foundation, David and Lucile, Packard Foundation, William and Flora Hewlett Foundation, The Andrew W. Mellon Foundation, Bill a Melinda Gates Foundation, The John Merck Fund, The Ford Foundation, Římský klub, Earth Charter, World Wide Fund for Nature – ty všechny spojuje jeden cíl: totální kontrola a radikální snížení světové populace. Jejich nástrojem se stala Margaret Chan, předsedkyně WHO, jejich filozofií Mathuzianismus – omezování přemnožené populace.
Ale vraťme se k onomu stěžejnímu citátu Dr. Julese Freunda z Národního ústavu pro Alergie a Infekční Choroby, který nám nabídne jednu z mnoha možných odpovědí na otázku „co je to za cirkus s tou prasečí chřipkou?“ Freund varoval v roce 1957, že pokusná zvířata, kterým bylo injekčně aplikováno jeho lipoidní adjuvans obsahující skvalen onemocněli hroznou, nevyléčitelnou nemocí: alerigickou aspermatogenezí (zástavou produkce spermií), experimentální alergickou encefalomyelitidou (zvířecí verzí sklerózy multiplexu), alergickou neuritidou (nervovým zánětem vedoucím k ochrnutí) a dalšími vážnými autoimunitními poruchami.
V tomto kontextu je nasnadě dodat, že podobné adjuvans jako AS03 již na trhu je, je známo jako AS04, například ve vakcíně proti papilomaviru, kterou farma komplex nejnověji komerčně podbízí nejen adolescentním dívkám, ale paradoxně v některých zemích i chlapcům… na ochranu proti menší části z celé existující škály papilomavirů údajně způsobujících rakovinu děložního čípku. Toto adjuvans na bázi skvalenu, přesněji řečeno monofosforyl lipidu A (MPL) získávaného z membrány Gram-negativních bakterií, se již katastrofálně neosvědčilo v séru firmy GlaxoSmith „LYMErix“ proti Lymeské borelióze způsobené bakterií Borrelia burgdorferi.
Na autoimunitní revamticko-artritické onemocnění v důsledku imunizace Lymerixem trpěli zejména lidé s genem HLA-DR4+ který bylo možné předem identifikovat, ale nikdo se o to tehdy ani nijak nesnažil. Vakcína byla stažena z trhu v roce 2001, po vleklých soudních sporech a dnes již zapomenutých – či ututlaných – mediálních bitvách.
Další vakcínou, která obsahuje toto adjuvans je Fluad od Novartis proti sezónní chřipce. Adjuvans MF59TM navíc obsahuje polysorbát TweenTM 80, což je poly-oxy-etylen sorbitan mono-oleát, který se používá jako sterilizační agens – látka která znemožní ženám otěhotnět. Dostupná očkovací séra obsahující TM 80 jsou RhoGam, Gardasil a Quadracel. Vakcíny tohoto typu se jsou označovány jako „zabraňující plodnosti“ (Fertility Impairing Vaccines). Na patent k výrobě tohoto druhu vakcín poukazuji níže v anotaci č. 13. Patent výslovně jmenuje jako součást kontraceptivní veterinární vakcíny na bázi glykoproteinu prasečího vajíčka, Tween 80 a skvalen. Existují i jiné formy sterilizačních vakcín, ve kterých spojuje Choriogonadotropin hCG s toxoidem tetanu, které se již delší dobu za stejným účelem používaly pod hlavičkou WHO na ženách z rozvojových zemích. O těchto kampaních se zmiňují články uvedené v odkazech níže.
Naše odpověď tedy zní: prasečí chřipka je uměle vyvolaná záminka k tomu naočkovat co největší počet lidí látkou, v důsledku které se výrazně sníží fertilita, klesne porodnost a sníží se stavy populace. Navíc se lidé, kteří budou naočkováni stanou závislými na produktech proti autoimunitním chorobám, kterými budou následovně trpět. Tyto produkty jim budou zajišťovány farmaceutickým komplexem v rukou vládnoucích elit, které tímto získají totální kontrolu nad většinou populace.
Zdroj: Zvědavec, Daniel Solis, 28.07.2009
Homeopatika jsou neúčinná, varuje Světová zdravotnická organizace
Světová zdravotnická organizace (WHO) přišla se zatím nejdůraznějším varováním před homeopatickými přípravky, které by se u závažných nemocí neměly používat. Podle představitelů WHO jsou homeopatika zcela neúčinná při léčbě závažných onemocnění jako je tuberkulóza, dětská úplavice, malárie či AIDS. Někteří experti k těmto nemocem přiřazují i chřipku.
Představitelé WHO vydali varování před homeopatiky na základě výzvy mladých lékařů a výzkumníků, kteří varovali, že propagace homeopatických přípravků v rozvojových zemích ohrožuje lidské životy.
Lékaři z Velké Británie a afrických zemí sdružení v organizaci Hlas mladé vědecké sítě v červnovém dopise napsali WHO: "Vyzýváme WHO, aby odsoudila propagaci homeopatik při léčbě TBC, dětské úplavice, chřipky, malárie a HIV. Homeopatika nechrání lidi před těmito nemocemi ani je neléčí. Když se použijí homeopatika místo efektivní léčby, budou ztraceny lidské životy."
Mladí lékaři současně uvedli několik případů afrických klinik, které upřednostňují homeopatii: "V Tanzanii Jeremy Sherr a Sigsbert Rwegasira provozují tři homeopatické kliniky. Potvrdili, že mají vládní podporu na založení školy pro homeopatii. Rwegasira potvrdil, že ošetří 'ne méně než 100 pacientů s malárií denně'. Sherr kritizuje konvenční medicínu, která 'má jen dočasný efekt, často je nákladná a má mnoho vedlejších účinků'."
Důkazy hovoří proti homeopatii
WHO s jejich názorem souhlasí. Doktor Mario Raviglione, který vede ve WHO oddělení pro boj s tuberkulózou, uvedl: "Důkazy, které máme a které vycházejí z léčby TBC, stejně jako mezinárodní standardy pro léčbu TBC nedoporučují použití homeopatie."
Také mluvčí z oddělení pro léčbu pro zdraví dětí a dospívajících uvedl použití homeopatik pří léčbě úplavice nedoporučuje: "Nenašli jsme žádné důkazy, že by homeopatika přinášela jakékoli výsledky. Homeopatie se nezaměřuje na ošetření a prevenci dehydratace, což je v naprostém rozporu s vědeckými zjištěními a našimi doporučeními při léčbě průjmů.“
Specialista na infekční choroby z Královské liverpoolské univerzitní nemocnice, doktor Nick Beeching k problému dodal: "Infekce jako malárie, HIV a tuberkulóza mají vysokou úroveň úmrtnosti, ale mohou být obvykle drženy pod kontrolou a léčeny řadou prověřených prostředků, jejichž účinnost je ověřena zkušenostmi i vědeckými daty ze zkoušek. Neexistuje žádný důkaz, že by homeopatie měla jakýkoliv vliv na tyto nemoci. Považuji za nezodpovědné, aby zdravotníci propagovali použití homeopatie místo využití ověřených prostředků pro léčbu nemocí ohrožujících život."
Zdroj: Novinky.cz, aš, 21.08.2009
Pomůže nanovlákno i proti ptačí chřipce?
Český vynález na průmyslovou výrobu nanovlákenných materiálů začíná dobývat svět. V případě propuknutí pandemie ptačí chřipky by dokonce mohl zachránit miliony životů.
Zlaté české ručičky
Technické univerzitě v Liberci se ve spolupráci s firmou ELMARCO podařil husarský kousek. Finančně mnohem lépe podporovaným Američanům vyfoukla přelomovou technologii, s jejíž pomocí lze levně vyrábět velká množství nanovlákenných materiálů.
„Na laboratorní úrovni je příprava nanolátek dobře zvládnuta již dlouho. Nikomu se však ještě nepodařilo přijít se strojem, který by dokázal produkovat podobný materiál v komerčním množství za přijatelnou cenu,“ upřesňuje ing. Jiří Tůma, který tento stroj navrhl a během čtyř měsíců dokázal zkonstruoval jeho funkční prototyp.
Cena je opravdu více než přijatelná, již teď se totiž pohybuje řádově v korunách za 1 m2. V současnosti se pracuje ne výrobě asi 10 strojů (nazvaných Nanospider), které by měly pokrýt dosavadní poptávku. První stroje v hodnotě několika desítek milionů korun už na počátku letošního roku dorazily ke svým zákazníkům. Možná - tedy pouhé dva roky poté, co na počátku roku 2003 přišel výzkumný tým Technické univerzity v Liberci pod vedením prof. Oldřicha Jirsáka s myšlenkou, jak vyrábět nanovlákna v průmyslovém měřítku - stojíme na počátku masového využití některých nanovýrobků.
Past na vetřelce
Nanovlákna jsou vlákna chemických látek (nejčastěji polymerů), jejichž průměr se řádově pohybuje v nanometrech (konkrétně nanospider pracuje s vlákny o průměru 100 - 300 nm). Pro představu, o jaké hodnoty se asi jedná, můžeme uvést srovnání: Do průřezu fotbalového míče se vejde přibližně tolik nanovláken, jako se do průřezu zeměkoule vejde fotbalových míčů. Průměr vláken je dokonce menší než vlnová délka světla (390 - 760 nm), a proto je nelze pozorovat ani za pomoci světelného mikroskopu, byť by měl jakkoli vysoké zvětšení.
Tyto vlastnosti pak tkaninám vyrobeným z nanovláken propůjčují jedinečné schopnosti. Kromě průhlednosti, způsobené již zmíněným malým průměrem vláken, si při velmi nízké hmotnosti (0,5 - 5 g/m2) zachovávají vysokou pevnost. Unikátní je ovšem jejich velmi vysoký počet miniaturních pórů (několik nanometrů). Díky nim takové látky bez problémů propouštějí malé molekuly, třeba vzduchu nebo vody, ale stávají se pastí pro veškeré bakterie a většinu virů. Jsou tedy jako stvořené pro výrobu vzduchových filtrů například na operačních sálech nemocnic, obličejových roušek nebo obvazového materiálu.
Hojivá náplast
Nanolátky však nemusí sloužit jen jako pasivní krycí materiál. Jejich vysoký měrný povrch totiž umožňuje snadné navázání dalších příměsí. U obvazů přicházejí v úvahu antibiotika nebo protilátky, které „nachytané“ mikroorganismy také rovnou zabíjejí. V současné době se už využívají materiály zastavující krvácení s navázanými látkami urychlujícími hojení. Důležité přitom je, že nejsou o nic dražší než běžné obvazy a náplasti.
Do textilií, které mají sloužit jako obličejové roušky, zatím odborníci zkoušejí přidávat stříbro, které má silné antivirové účinky. U superfiltračních materiálů, např. pro zmíněné vzduchové filtry na operačních sálech, už se stříbro ostatně využívá už nyní.
V tkáňovém inženýrství se tenké textilie mohou uplatnit i jako kostra pro budoucí náhražku orgánu, nesoucí buňky vypěstované „ve zkumavce“ (in vitro).
Požírač nežádoucích zvuků
Látky lze využít i jako pohlcovače zvuku (absorbenty), které díky své struktuře dovedou energii zvukových vln převádět na energii tepelnou. Při pohlcování nízkofrekvenčního zvuku jim jejich nanorozměry mezivlákenných prostorů umožňují fungovat jako rezonující membrána. Dopadne-li na takovou membránu zvukové vlnění, uvede ji do kmitů, které jsou následně utlumeny dalšími vrstvami.
Nabízí se však i využití v automobilovém nebo leteckém průmyslu či třeba na snížení hlučnosti v továrních halách. Největší „protizvukové“ uplatnění ale nanotkaniny pravděpodobně najdou jako náhražky dosavadních silných (několik desítek centimetrů) zvukových absorbentů, například v nahrávacích studiích.
Aby se "nítě" netrhaly…
K výrobě nanovláken se využívají látky s obrovskými molekulami. Ty většinou vznikají tak, že se poměrně jednoduchá molekula spojuje s dalšími shodnými molekulami a vytvářejí tak dlouhé řetězce základních struktur, tzv. polymerní molekuly. To u některých materiálů umožňuje, aby i tenoučké nitky hmoty byly dostatečné pevné a netrhaly se ani při průměru menším než tisícina milimetru.
K výrobě nanovláken se proto využívá několika druhů chemicky připravených látek, tzv. umělých polymerů. Nejdéle známým takovým materiálem je polyvinylalkohol, nicméně vinou jeho nepříliš přesvědčivých mechanických vlastností se posléze přikročilo k jiným polymerům, například polyuretanům nebo polyamidům.
Jak se přede nanovlákno?
Na dvou největších světových výstavách netkaných textilií loňského roku (ženevský INDEX a frankfurtský Techtextile) Technická univerzita v Liberci společně s firmou ELMARCO konečně světu odhalily princip technologie Nanospideru. Ten byl z bezpečnostních důvodů tajen až do chvíle, než byl chráněn patentem.
Stroj využívá technologie tzv. elektrospinningu, tedy česky řečeno zvlákňování za pomoci silného elektrostatického pole. To vytahuje vlákna z nádrže s roztokem polymeru. Tato metoda je sice mezi odborníky dobře známa již několik desetiletí, opakovanou výrobu většího množství vlákna se však zatím nikomu jinému realizovat nepodařilo.
Nevýkonná a drahá metoda
V běžném procesu elektrozvlákňování se využívá vysokého napětí, které vytvoří elektricky nabitý proud polymerního roztoku. Roztok se odstřeďuje přes otáčející se kapiláru (trysku) na jejímž konci se objeví drobná kapička. Protože je do roztoku ponořena vysokovoltážní elektroda, vzniká mezi špičkou kapiláry a uzeměným sběrným nosičem silné elektrické pole. Kapka tedy má tendenci „cestovat“ k protější sběrné elektrodě a vytvářet tak nabitý proud rozpuštěného polymeru. Čím více se k opačné elektrodě přibližuje, tím více zrychluje a ztenčuje se. Rozpouštědlo se odpařuje a z proudů pak vznikají pevná vlákna submikronových rozměrů (tzn. že jsou tenčí než tisícina milimetru). Tato technologie je známá už od 70. let minulého století, nicméně je značně nevýkonná a drahá.
Geniální jednoduchost
úspěch českých vědců spočívá v tom, že se k výrobě postavili úplně jiným způsobem než jejich kolegové ze zbytku světa. Všichni totiž předpokládali, že nanovlákna se dají připravit pouze s využitím kapilár, a nikdo netušil, že k tomu stačí „obyčejné“ navíjení na buben. Válec je částečně ponořen do roztoku polymeru a pomalým otáčením na sebe nabaluje jeho určité množství. To je přinášeno na vrchní část válce, kde se tvoří proudy tekutého polymeru.
Kapilára tedy není vůbec zapotřebí, tenké elektricky nabité praménky roztoku se zformují i bez ní. Ty se pak po odpaření rozpouštědla přeměňují na pevná nanovlákna. Proudy roztoku se vytvářejí v malé vzdálenosti od sebe po celé délce válce, což stroji zaručuje vysokou produktivitu.
Jedna nanospiderová linka, které má firma ELMARCO zatím v provozu dvě, v současné době dokáže denně vyrobit 3000 m textilie o šířce 1 m. „Mohli bychom sice vyrábět i dražší stroje s vyšším výkonem“, doplňuje Ing. Tomáš Kubica z firmy ELMARCO, „ale současná potřeba trhu je právě takováhle“.
Roušky proti ptačí chřipce?
Chřipkové viry, a tedy i virus ptačí chřipky patří mezi takzvané ortomyxoviry. Jejich viriony (základní částice schopné infekce) obsahují dědičnou informaci obalenou v bílkovinném plášti (nukleokapsidu). V důsledku toho dosahuje jejich velikost zhruba 100 nanometrů. Obličejové roušky vyrobené z nanotextilie „utkané“ na Nanospideru by tedy naši dýchací soustavu před invazí nezvaných návštěvníků uchránily, protože „průchody“ mezi jejich vlákny jsou široké jen několik nanometrů.
Alespoň jeden způsob ochrany
Nicméně kapénkovou infekcí, tedy nákazou přes dýchací soustavu, je zatím přenos prokázán jen mezi ptáky. U člověka se zatím předpokládá, že se může nakazit z masa a blíže nespecifikovaným kontaktem s nemocnými ptáky. V případě zmutování nejnebezpečnějšího kmene viru ptačí chřipky H5N1 do formy přenosné z člověka na člověka, by nás tedy roušky chránily jen před jedním způsobem přenosu. Přitom zatím nikdo s jistotou nemůže říci, zda by kapénková infekce byla jediným možným způsobem jak se nakazit. Přesto jsou přínos české vědy a šikovnost našich techniků v tomto ohledu jasné již dnes.
K nanovláknům za 70 let
Historie zvlákňování polymerů se začala odvíjet ve 30. letech minulého století, byla patentována řada postupů na tvorbu tenoučkých vláken za pomoci elektrostatické síly. V 50. letech byla tato technologie vypilována do té míry, že někteří vědci byli v laboratorních podmínkách schopni vyrobit vlákno o průměru 0,1 mm.
V roce 1966 se objevil postup elektrozvlákňování za použití „natahování“ kapky z konce kapilár. Odborníci tehdy přišli na to, že k tomuto způsobu výroby vláken se nejlépe hodí látky s velkou molekulární hmotností, které vytvářely hustší roztoky (tedy nejčastěji polymery).
V roce 1971 byl zhotoven první přístroj, který podobnou technologií dokázal vytvořit vlákna o průměru 50 až 100 nm.
Na počátku 90. let se pak americké firmě Reneker a Chun podařilo vzbudit vlnu zájmu o nanovlákenné textílie, následkem čehož se k tomuto účelu začalo testovat velké množství chemických látek.
Nanovlákna zcela jinak
Poslední tři roky se mluví o nanomateriálu, který nemá se zvlákňováním polymerů zhola nic společného, přesto by nám jeho vlastnosti umožnily přístup k neuvěřitelně pevnému, a přitom nebývale lehkému vláknu. Dokonce už se s ním zcela vážně počítá na výrobu vesmírného výtahu (kabelu z oběžné dráhy na Zem). Vydrží totiž nejméně 1000 Gpa, což odpovídá stonásobku pevnosti kvalitní oceli., a přitom jsou šestkrát lehčí. Jedná se o takzvané uhlíkové nanotrubky. Ty mají v průměru kolem 10 nm a zatím se daří je vyrábět v délce několika mikrometrů. Jejich pevnost je dána molekulární strukturou, kdy vzniká jakási síť ze šestistěnů, v jejichž vrcholech „sedí“ atomy uhlíku a s ostatními sousedy jsou spojeny pevnou chemickou vazbou.
Nanotrubky však kromě pevnosti vynikají i svou vodivostí, což je předurčuje ke mnoha zajímavým aplikacím. Vědcům už se podařilo vytvořit z tohoto materiálu fólii tenkou pouhých 50 nm. Díky své nepatrné tloušťce je dokonale průhledná, a tak by mohla sloužit například na vnitřní vyhřívání automobilových skel nebo v ohebných displejích. Její pevnost a zároveň velmi nízká hmotnost (1 km2 by vážil 30 kg) zase otevírá možnost využití jako sluneční plachty pro „přídavný pohon“ vesmírných objektů.
Zdroj: 21. století, Petra Soukupová, 17.02.2006
Nezvládnutelná epidemie v nemocnicích?
MRSA - "Methicillin Resistant Staphylococcus Aureus"
V pátek jsem hovořil v Glasgow s jedním českým lékařským odborníkem, který pracuje v Británii ve výzkumu rakoviny. Ptal jsem se ho, jestli je britské státní zdravotnictví opravdu špatné, jak se obávám. Konstatoval, že britské zdravotnictví sice moc dobré není, ale vědecký výzkum v oboru lékařství je prý v Británii naopak na výši. Britové totiž mají na lékařský výzkum na rozdíl od českých vědců skutečné peníze.
Takže podle tohoto mladého českého vědce existuje skutečný rozdíl mezi velmi kvalitním britským lékařským výzkumem a o hodně horší běžnou zdravotnickou praxí.
Shodou okolností jsem téhož dopoledne slyšel v britském rozhlase děsivou reportáž o epidemii nevyléčitelné, vůči antibiotikům nyní rezistentní nákazy staphylococus aureus, zlatého stafylokoka, která nyní podle rozhlasu BBC ohrožuje až i smrtí téměř každého, kdo kvůli nějaké nemoci je nucen strávit delší dobu v britských nemocnicích. Ptal jsem se v pátek večer zmíněného českého lékaře, zda je tato situace v porovnání s českými nemocnicemi v Británii výjimečně špatná. Odpověděl mi přesně tak, jak jsem to v minulosti vždycky při srovnání poměrů mezi ČR a Británií zjistil i já: "Ono to bude v Čechách velmi podobné. Vždycky při srovnání každého problému zjistíte, že v ČR je to stejné, nebo horší, jenže v Británii se o tom mluví veřejně kdežto v ČR ne."
Měl mladý český lékař v tomto případě pravdu, anebo je situace s nevyléčitelným, nebo velmi obtížně léčitelným, resistentním onemocněním způsobeným zlatým stafylokokem v českých nemocnicích stejně špatná? Rádi k tomu zveřejníme vyjádření lidí, kteří o tom mohou kompetentně svědčit.
O co tedy v celém problému jde? Jak epidemiologicky nebezpečná je na antibiotika rezistentní nákaza kokem staphylococcus aureus?
Na amerických zdravotnických stránkách nalezneme toto poučení:
Staphylococcus aureus, je bakterie, která se normálně přenáší na kůži či v nose zdravých lidí. Občas může staphylococcus způsobit infekci, stafylokokové bakterie jsou nejčasnější příčinou kožních infekcí. Většina těchto infekcí je nevýznamná (boláky, uhry) a lze je vyléčit bez antibiotik. Stafylokokové bakterie však také mohou způsobovat vážné infekce, například infekce chirurgických ran a zápal plic.
V minulosti se většina infekcí, způsobovaných stafylokokovými bakteriemi, léčila určitými druhy antibiotik, příbuznými penicilinu. Během posledních padesáti let je léčba těchto infekcí obtížnější, protože stafylokokové bakterie získaly odolnost vůči různým antibiotikům, včetně běžně užívaných antibiotik, příbuzných penicilinu. Tyto odolné bakterie se nazývaný methicilinu odolné (methicilling resistant) Staphylococcus aureus, neboli MRSA.
Stafykolokové bakterie mohou způsobovat různé druhy nemocí, včetně kožních infekcí, infekcí kostí, zápalu plic a vážných, život ohrožujících infekcí krve, a další nemoce. Vzhledem k tomu, že MRSA je stafylokoková bakterie, může způsobovat tytéž infekce jako stafylokok obecně, avšak MRSA se vyskytuje častěji u osob v nemocnicích a zdravotnických zařízeních.
p> MRSA se většinou objevuje u pacientů v nemocnici, kteří jsou staří anebo vážně nemocní anebo mají otevřenou ránu (například proleženinu) anebo trubičku, která jim vede do těla. Infekce MRSA, získané v nemocnicích a zdravotnických zařízeních, mohou být velmi vážné. K tomu se pacienti ve zvýšeném riziku v důsledku dalších faktorů, například, v důsledku delšího pobytu v nemocnici, v důsledku přijímání širšího spektra antibiotik, je-li pacient na jednotce intenzivní péče či v jednotce pro popáleniny, když tráví čas v blízkosti s jinými pacienty s MRSA, když se nedávno podrobil chirurgickému zákroku anebo když má MRSA v nose, aniž by z toho dosud vznikla nemoc.
Podle odhadů je ve Spojených státech postiženo pravidelně MRSA až 100 000 osob ročně. MRSA lze léčit několika antibiotiky. Kromě toho, většinu stafylokokových infekcí kůže lze léčit vysušením rány.
Jak lze zabránit stafylokokové infekci či infekci MRSA?
Praktikujte dobrou hygienu:
1. Mějte vždy čisté ruce, řádně si je myjte mýdlem a vodou.
2. Řezné ranky udržujte v čistotě a pod obvazem, dokud se nezahojí.
3. Vyhýbejte se styku s ranami jiných lidí či s materiálem, kontaminovaným z ran.
Z páteční reportáže britského rozhlasu vyjímáme:
...Lékaři zavádějí nová pravidla, jak bojovat proti superbakteriím. Nejvážnější je MRSA, která je nevyléčitelná...
...Počet osob, které zemřely na MRSA, se v letech 1993 - 1998 zvýšil téměř devětkrát...
...Hlavní zdravotník britské vlády sir Liam Donaldson přiznal, že ve většině nemocnic neměly předchozí iniciativy skoro vůbec úspěch...
MRSA, nemocniční superbakterie, je skoro pořád ve zprávách a podle některých vědců se ji už nezbavíme. A skutečně: počet infekcí každoročně nezadržitelně stoupá, zejména u dětí. Zdá se, že MRSA, odolný stafylokok aureus, v našich nemocnicích zakořenil. To vyvolává otázku: co to všechno znamená pro pacienty? Jak se s tím nejlépe můžeme vyrovnat? Anebo jak se této bakterii můžeme vyhnout? Měli bychom jezdit na operace do zahraničí? Měli bychom při první známce infekce zdravotnictví žalovat? Některé oběti už britské zdravotnictví žalují.
U mikrofonu je dr. Mark Enright, mirkobiolog a hlavní výzkumník na University of Bath, Selima Nalaneli, jejíž adolescentní syn v nemocnici onemocněl MRSA a profesor Brian Deardon, inspektor mikrobiologie na britském ministertvu zdravotnictví.
Mark Enright: Staphylococcus aureus je organismus, z něhož vzniká MRSA - methicilline-resistant staphylococcus aureus. Je to mutace tohoto stafylokoku, která je odolná vůči lékům.
Staphylococcus aureus byl poprvé izolován v roce 1961, dva roky poté, co se začala používat antibiotika proti stafylokoku aureu, odolnému vuči penicilínu. Po několik let pak se vyskytoval relativně málo. Ale v osmdesátých letech se do Británie silně vrátil a zdá se, že existuje spojitost s východní Austrálií. Koncem osmdesátých let zase se jeho výskyt oslabil a teprve v devadesátých letech došlo k dramatickému vzrůstu počtu MRSA.
V britských nemocnicích - závisí to na tom, jak závažný je chirurgický zásah a jak dlouho setrváte v nemocnici - to všechno zvyšuje riziko infekce.
Staphylococcus aureus je druhou nejčastější příčinou nemocničních infekcí. Je to nejzávažnější infekce, protože je velmi virulentní a je odolná vůči antibiotikům. Při třídenním pobytu v britské nemocnici po operaci je však pravděpodobnost infekce stále relativně malá, asi 1000:1 až 5000:1.
Staphylococcus aureus se podle odhadů vyskytuje u 60 procent veškerého zdravého obyvatelstva. Většinou jsou lidé, když jdou do nemocnice, nositeli normálního stafylokoka aurea. Když se ale dostanou do situace, kde je př&iacut